Bakunin, Michail (1814-1876) Ruský anarchista. V mládí byl ovlivněn HEGELEM, ale při své návštěvě Německa v letech 1839---41 vstřebal mnohem radikálnější myšlenky MLADOHEGELOVCŮ. V dalších dvou desetiletích se zabýval hlavně propagací slovanského nacionalismu. Období mezi lety 185]-1857 strávil v carském vězení. V roce 1860 se vrátil do západní Evropy a zbytek života se angažoval jako propagátor ANARCHISMU. Proslavil se svými intrikami a tajnými spolky, které neustále zakládal a zase rozpouštěl. V letech] 869-1872 zápasil s Marxem o kontrolu nad první internacionálou.
Bakuninovo zralé myšlení je zásadně antipolitické. Všichni političtí teoretikové podle něj vyšli z prvotního hříchu; vycházeli z různých variant předpokladu, že člověk je bytostně zkažen egoismem, a jednomyslně vyvodili, že musí část své svobody odevzdat státu, který jediný mÍ1že zvrácenou lidskou povahu patřičně usměrnit. V tomto ohledu je nezbytnost státu pojmově svázána s ůstředním předpokladem všech náboženství; proto také podle Bakunina vzestup a zdokonalení státu historicky souvisí i se vzestupem a zdokonalením náboženství. Náboženství a stát jsou v "symbiotickém" funkčním vztahu: obojí si přivlastňuje a vzájemně zaručuje výsadní jurisdikci ve své sféře, obojí má zájem na tom, aby lid zÍ1stal nevzdělaný a pověrčivý, aby upevnilo svou vlastní autoritu a přesvědčilo člověka o jeho neschopnosti postarat se o vlastní duchovní a sociální záležitosti. Všechny autority se podílejí na náboženské autoritě tím, že vytvářejí tajemný a neproniknutelný svět, přístupný pouze vykladačÍ1m s licencí, a udržují v lidech domněnku jejich vlastní špatnosti. Po celý svi'1j bouřlivý život byl Bakunin nesmiřitelným atheistou a odpÍ1rcem centrálně plánovaného hospodářství.
Podle Bakuninova názoru je člověk společenskou bytostí a instinktivně směřuje ke svobodě prostřednictvím vlastní aktivity ve společnosti rovných. BÍ1h a stát, nevzdělanost, pověry a předsudky o vlastní neschopnosti představují pro osvobození člověka hlavní nebezpečí. Lze proti nim bojovat prodchnutím lidových mas přirozenými zákony, které neodhalila positivní věda.
Podobně jako mÍ1že věda rozbít náboženství, mÍ1že vzpoura rozbít zvyk poslušnosti.
"Svatý instinkt revolty", jak jej Bakunin nazval, je základním atributem člověka: byl sice otupen, ale vývoj civilizace ho nikdy zcela nesmazal. Proto ti, kdo jsou vývojem kapitalistické civilizace zasaženi nejméně, nebo ti, kdo jsou na jejím okraji, nejpravděpodobněji začnou proces revoluční destrukce. Positivní znovu přivlastnění lidské moci a potenciálu (nebo svobody) se mÍ1že uskutečnit jedině skrze svobodné sdružení jedinců, pracujících pro společný cíl v rámci federace svobodných komun. Nikdo však podle Bakunina nemůže být svobodný, pokud je ekonomicky závislý na jiném. Vnucování mzdových vztahů a hierarchický model autority ve výrobním procesu je napodobeninou modelu ovládání a podřízenosti v právních a politických strukturách. Svoboda proto vyžaduje, aby bylo všem umožněno mít hmotné prostředky získané ekonomickou nezávislostí. Z toho následně vyplývá, že vlastnická práva musí náležet komuně.
Důsledný anarchismus byl v Bakuninově pojetí nevyhnutelně socialistický.
Bakuninovo myšlení se vy tříbilo zejména v opozici vůči Marxovi a libertariánský socialismus si ho dosud váží pro prorockou kritiku pravděpodobných důsledkil marxistické diktatury proletariátu (viz ANARCHIZMUS). Bakunin však nebyl systematický myslitel ani co do zpÍ1sobu kompozice (žádné ze svých důležitých děl nikdy nedokončil), ani pokud jde o důslednost a souvislost svých stanovisek. Byl pyšný na svi'1j eklekticismus a nacházíme u něj nečitelné směsi materialismu a romantismu, oslav spontaneity, zabýval se konspiračními organizacemi, internacionalismem a germanofobií. Podobně jako jeho učitel PROUDHON byl podezíravý k ůzkoprsým schematÍ1m pedanID. Dvojznačnost Bakuninova myšlení byla živnou půdou pro nároky nejrůznějších komentátorů a skupin, kteří si jej přivlastňovalijako svého vlajkonoše. NH

odkazy
Bakunin, M.: Výbor ze spisů, přel. J. Skalák. Praha: Knihovna Rozhledů, 1903. literatura
Carr, EH.: Michael Bakunin. Londýn: Macmillan, 1937.
Kelly, A.: Michael Bakunin. Oxford: Clarendon Press, 1982.